Zjistila jsem, že mišpule jsou výborným tématem, kterým lze začít v podstatě jakoukoliv společenskou debatu. Je to rozhodně zábavnější než obligátní tanečky okolo prosincového počasí (“Vánoce na sněhu ZASE nebudou”), takže pokud chcete být neotřelí, zkuste mišpule. Každý o nich totiž slyšel, a přesto je skoro nikdo nedokáže správně zařadit, navíc má v sobě historie tohohle zvláštního ovoce jistou romantiku.

Začala se psát někdy ve 12. století, kdy se mišpule rozšířila z Orientu do střední Evropy. Dlouhou dobu hrála prim, jenže pak k nám dorazilo obyčejné jablko a začalo nad ubohou mišpulí vyhrávat po všech stránkách. Částečně se to dá pochopit – mišpule je totiž poživatelná, až když přemrzne. To se pak její dužina změní na oranžové blátíčko, chuťově něco mezi pikantním jablkem a meruňkou, které je poněkud nepraktické na skladování. Navíc kdo by čekal do zimy, když jablka můžete mít po celý rok. A tak se na mišpuli začínalo zapomínat, staré stromy byly poraženy nebo odumřely a ovoci byl konec. Věčná škoda, protože jejich neobvyklá chuť se dá využít ve velkém množství sladkých i slaných jídel.

Jak naznačuje můj recept, úplný konec mišpulí ještě přece jen nenastal. V jedné staré pražské zahradě přebývají tiše a zapomenutě tři staré stromy a každý rok bez většího zájmu okolí shazují na zem hromady sladkých oranžovohnědých kuliček s korunkami. Dlouho jsem přemýšlela, co provedu s těmi, které se mi nepodařilo rozpatlat po vnitřku kabelky. Většinou se využívají především pro výrobu dezertů. Nakonec jsem se ale rozhodla uctít jejich původ a využít je v  pikantním kořeněném receptu inspirovaném blízkovýchodní kuchyní, byť zde jejich chuť nevynikne tolik jako v pokrmech o menším počtu ingrediencí. Je to ale dobrá ukázka toho, jak skvěle může jejich sladká a zároveň kyselá chuť dodat hloubku a krémovost i slanému jídlu.

Na čtyři porce je zapotřebí:

• dvě lžičky mleté papriky
• po lžičce mleté kurkumy, římského kmínu, koriandru a skořice
• větší špetka mletého kardamomu
• půl lžičky kajenského pepře
• špetka chilli
• špetka pravého šafránu
• lžička soli
• lžíce nastrouhané citrónové kůry
• olivový olej
• půl kila na velké kusy pokrájeného kuřete
• 1 pokrájená cibule
• lžička mletého zázvoru
• dva stroužky drceného česneku
• dvě lžíce rajčatového protlaku
• hrnek dobrého kuřecího vývaru
• cca tři vrchovaté lžíce mišpulové dužiny (bez semínek a bez slupky)
• půl hrnku omytých rozinek
• lžíce medu
• hrnek spařených jáhel + lžíce oleje, lžíce vývaru a lžička šafránu
• posekaný čerstvý koriandr, petržel a na sucho opražené plátky mandlí

1. Všechno koření chvíli nasucho opekáme v rozpáleném hrnci, potom přidáme dost oleje a opečeme zprudka kuřecí kousky. Dáme je bokem, do hrnce přidáme více oleje, pokud je zapotřebí, a vhodíme cibuli. Až zesklovatí, následuje i česnek a zázvor. Opekáme asi minutu, poté přidáme rajčatový protlak a chvíli mícháme.

2. Do hrnce vrátíme kuře, zalijeme vývarem a přivedeme směs k varu. Osolíme, případně opepříme dle chuti. Poté snížíme teplotu na naprosté minimum a necháme pod pokličkou pomalu dusit půl hodiny.

3. Z hrnce s kuřetem sejmeme pokličku a přidáme mišpulovou dužinu a hrozinky. Vaříme na mírném ohni bez pokličky ještě asi 20 minut, aby zhoustla omáčka. Pokud je směs moc hustá a připaluje se, přidáme pár lžic vývaru. Těsně před koncem vmícháme med.

4. Mezitím si připravíme jáhly. V misce smícháme olej, vývar a šafrán. V hrnci přivedeme dva a půl hrnku vody k varu a přidáme hrnek spařených jáhel. Vaříme zprudka pět minut a poté vmícháme směs se šafránem. Necháme asi 20 minut probublávat, až jáhly vsáknou všechnu vodu a jsou měkké.

5. Podáváme posypané nasekaným koriandrem, petrželí a opraženými mandlemi nebo piniovými oříšky.