Mnoho lidí by se asi shodlo na tom, že česká kuchyně je “dobrá, ale nezdravá”. Pro některé je navíc nudná a nemoderní. Jenže tou českou kuchyní myslí vepřové maso s knedlíkem a zelím, smažený sýr nebo řízek s bramborovým salátem. Ne že bych měla něco proti dobrému řízku, ale začalo mě zajímat, jak se tady vařilo dřív. Tušila jsem, že jídla byla mnohem zdravější, jenže v mojí představě šlo o neurčitou obilnou kaši bez chuti zasazenou vůbec do obrázku středověku jako doby temna a hladu. Po zahájení průzkumu už mi bylo jasné, že se dříve jedlo nejenže mnohem zajímavěji než tomu bylo v mých představách, ale dokonce o dost pestřeji než dnes. Mimo to jsem objevila mnoho opravdu dobrých surovin, které jsou přitom ve stínu španělského ovoce, francouzských sýrů nebo italských těstovin. Nebo tedy správněji řečeno – o jejichž existenci má většina lidí jen hodně matné povědomí. Všechno to mě inspirovalo k založení blogu. Nejde o historickou rekonstrukci starých receptů (i když i na to občas dojde), jako spíše o experiment, který mě moc baví a v rámci kterého se chci pokusit o využití tradičních surovin a receptů v moderní kuchyni.

Možnost experimentovat a dát průchod kreativitě jsou taky hlavní důvody, proč mě vaření baví. Ráda prolézám malé krámky, tržiště nebo obskurní bistra. Moje největší radosti zahrnují objevení kaffirových lístků na Vinohradech nebo sběr mišpulí s pomocí deštníku na Malé Straně. Ta hlavní zábava ale začíná v kuchyni, protože mé pokusy o zkombinování zdánlivě nesourodých surovin neznají mezí. Ne vždy je výsledek poživatelný, ale to je holt riziko podnikání. Jinak jsem ale takřka normální. Jak už vyplynulo z textu, bydlím v Praze. Jsem vystudovaná psycholožka – ono vůbec mezi psychology je vaření a jídlo poslední dobou nějak populární. Asi to všechno soustředění se na duši člověka musíme vyvážit ryze světskými radostmi. Moje máma je Valaška a hrozně dobře vaří. Děda zase pamatuje pastvy zvířat, sbírání bukvic v lese a chleba z žaludové mouky. Tolik tedy k mým kořenům. Kromě vaření jinak ráda cestuji, sleduji indické filmy a čtu nejrůznější více i méně hodnotné knihy. A ze všeho nejradši jsem s lidmi, které mám ráda a bez kterých by tento blog dost pravděpodobně nevzniknul.